Počátky hradu se datují do 1. poloviny 13. století. Byl založen českým králem jako strategicky obranná pevnost a jako středisko se soudní pravomocí a takzvaným loveckým právem.
Nikdy nebyl zcela dobyt.

Nejstarší část hradu tvořily obranné věže s obytným mázhausem, palácem a kaplí. Kaple byla vystavěna v 80. letech 13.  století pražskou kamenickou hutí za vlády Přemysla Otakara II. Hrad zůstal v trvalém majetku krále až do pol. 16. století, byl však často dáván do zástavy šlechtickým rodům.

Na konci 15. století jej vlastnili páni z Cimburka, za kterých byl v pozdně gotickém slohu vystavěn reprezentační rytířský sál. V roce 1520 přechází hrad do soukromého držení a od 16. do 20. století jej postupně vlastnily moravské rody pánů ze Žerotína, ze Zástřizl, Petřvaldských z Petřvaldu a Berchtoldů. Na Buchlově probíhaly stavební úpravy ještě v duchu renesance a baroka.

Hrad je prohlášen národní kulturní památkou, je ve správě NPÚ, ÚPS v Kroměříži. 

Velikonoce na Buchlově

Hrad „Nový Cimburk“, vystavěný ve slohu francouzské gotiky, byl založen Bernardem z Cimburka. Vznikl někdy mezi lety 1327 – 1333, kdy Bernard záměnou za „Starý Cimburk“ u Trnávky získal od Jindřicha ml. z Lipé území nad horním povodím stupavským. Bernard s hodností zemského podkomořího byl ve službách krále Jana Lucemburského (*1296 – †1346). V roce 1350 hrad oblehlo vojsko moravského markraběte Jana Jindřicha. Jednalo se zřejmě o vyhrocení konfliktu kvůli spornému držení tovačovského panství rodem Cimburků. Jelikož Cimburkové zamýšleli držet Tovačov i nadále, vnuk zakladatele Ctibor panství cimburské i střílecké v roce 1358 výhodně prodal. Novým majitelem se tedy stal bratr Karla IV., markrabě Jan Jindřich, který zahájil přestavbu palácové části hradu. Dokončena byla však až za jeho nejstaršího syna Jošta. Markrabě Jošt, jež se pro své ambice ve vysoké zahraniční politice často dostával do finanční tísně, zastavil hrad po roce 1375 Zikmundu z Letovic. Zikmund byl však ve válkách Jošta s prokopem straníkem Prokopovým a musel se vzdát zástavního držení hradu. V toto držení se v roce 1398 uvázal Čeněk z Drahotuš za půjčku 650 hřiven grošů. Dalším zástavním držitelem byl Vok ml. z Holštejna, toho jména IV. Hrad získal v roce 1406 nebo 1407, a to v jeho dějinách zatím neobvyklým způsobem. Přepadem hrad odňal Čeňkovi z Drahotuš, za což ho Čeněk marně několik let na zemském soudě poháněl. Vok hrad podržel i po smrti svého ochránce, markraběte Jošta (†1411). Padl v bitvě u Vyšehradu (1420) ve službách Zikmunda Lucemburského (*1368 – †1437). Držení se ujal Vokův stejnojmenný syn Vok V.

Skalisko Kozel

Na západní straně pohoří Chřiby nedaleko Koryčan stojí mohutná skalní věž vysoká 22 metrů. Je tvořena pískovci a slepenci a na délku měří 18 metrů. Zvětráváním získala bizarní tvar, který lidé pojmenovali Kozel.
Osamocený pískovcový skalní blok, obklopený bukovým lesem, se nachází nedaleko hradu Cimburku v pohoří Chřiby. Je tvořen pískovcem a slepenci magurského flyše. Výška skaliska je 22 m, půdorys činí 20 x 6 m.

Na skále jsou četné převisy, výklenky, skalní dutiny, voštiny apod., které využívají zejména horolezci. Kozel patří k nejzajímavějším horolezeckým terénům v této části Chřibů – uvádí se celkem 18 výstupových tras. Útvar byl prohlášen přírodní památkou.

Dle pověsti čerti chtěli překazit Cyrilu a Metoději stavbu kostela na hoře sv. Klimenta. Každý nesl jeden velký balvan (Lucifer pak ten největší) a blížili se ke kostelu. Když je Metoděj zpozoroval, vztyčil proti nim znamení svatého kříže a čerti v děsu upustili každý svůj balvan právě tam, kde zrovna byl. Kozel byl balvan, který nesl sám Lucifer. Dle jiné pověsti, zaznamenané v roce 1940 Rudolfem Šrotem, je skalisko zkamenělý čert, který byl vypuzen poustevníkem, stavějícím kapli pod blízkým vrcholem Ocásku.

Na západní straně pohoří Chřiby nedaleko Koryčan stojí mohutná skalní věž vysoká 22 metrů. Je tvořena pískovci a slepenci a na délku měří 18 metrů. Zvětráváním získala bizarní tvar, který lidé pojmenovali Kozel.
Osamocený pískovcový skalní blok, obklopený bukovým lesem, se nachází nedaleko hradu Cimburku v pohoří Chřiby. Je tvořen pískovcem a slepenci magurského flyše. Výška skaliska je 22 m, půdorys činí 20 x 6 m.

Na skále jsou četné převisy, výklenky, skalní dutiny, voštiny apod., které využívají zejména horolezci. Kozel patří k nejzajímavějším horolezeckým terénům v této části Chřibů – uvádí se celkem 18 výstupových tras. Útvar byl prohlášen přírodní památkou.

Dle pověsti čerti chtěli překazit Cyrilu a Metoději stavbu kostela na hoře sv. Klimenta. Každý nesl jeden velký balvan (Lucifer pak ten největší) a blížili se ke kostelu. Když je Metoděj zpozoroval, vztyčil proti nim znamení svatého kříže a čerti v děsu upustili každý svůj balvan právě tam, kde zrovna byl. Kozel byl balvan, který nesl sám Lucifer. Dle jiné pověsti, zaznamenané v roce 1940 Rudolfem Šrotem, je skalisko zkamenělý čert, který byl vypuzen poustevníkem, stavějícím kapli pod blízkým vrcholem Ocásku.